Za klamavé lze podle obecné klauzule uvedené v § 5 zákona č. 634 / 1992 Sb., o ochraně spotřebitele, považovat jednání obchodníka, který uvádí nesprávné informace o ceně svých výrobků či služeb, popř. opomene-li takový důležitý údaj uvést či ho uvede nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem. Letečtí dopravci často inzerují ceny svých letenek bez povinných příplatků (palivový příplatek, letištní taxy apod.). Inzerované ceny se zdají být lákavé nízké, celková cena letenek je však ve skutečnosti výrazně vyšší. Česká obchodní inspekce se zapojila do projektu monitorující existenci poplatků.
Studie o poplatcích v letecké dopravě - výsledky společného projektu spolufinancovaného z prostředků EU
http://www.coi.cz/cs/aktuality-1/studie-o-poplatcich-v-letecke-doprave-vysledky-spolecneho-projektu-spolufinancovaneho-z-prostredku-eu.html
(Praha, 4. listopadu 2009) Česká obchodní inspekce se zapojila do mezinárodního projektu deseti států EU/EHP (Belgie, Dánsko, Česká republika, Estonsko, Island, Irsko, Norsko, Polsko, Španělsko a Švédsko) pod vedením Norského spotřebitelského ombudsmana (www.forbrukerombudet.no).
Cílem projektu, probíhajícího od září 2008 do počátku listopadu 2009, bylo zmapovat, jaké typy poplatků (tax, příplatků nebo jinak nazvaných plateb) letecké společnosti účtují svým zákazníkům, zda o poplatcích transparentním způsobem informují a nedochází ke klamání spotřebitelů.
Každý účastnický stát shromáždil a vyhodnotil data týkající se vybraných národních přepravců a největších letišť. Celkově byly shromážděny údaje z 281 letů 24 leteckých dopravců a 34 hlavních evropských letišť. V České republice šlo o dva letecké dopravce - společnost České aerolinie, a.s. a Travel Service, a.s. a letiště v Praze Ruzyni spravované společností Letiště Praha, a.s. Všechny uvedené subjekty s Českou obchodní inspekcí spolupracovaly a poskytly požadované informace.
Na základě informací shromážděných účastnickými státy byla vypracována závěrečná zpráva o projektu, ve které bylo mj. konstatováno, že:
- Letečtí dopravci v EU/EHP stanovují kromě základní ceny letenky také velké množství různě nazvaných poplatků, jejichž obsah se často velmi liší
- Letečtí dopravci často blíže nespecifikují, za co konkrétně je ten který poplatek hrazen
- Název poplatku v některých případech vzbuzuje dojem, že jde o „povinný“ odvod státu nebo příslušnému letišti, ve skutečnosti se však jedná (alespoň částečně) o příjem letecké společnosti
- Z informací poskytnutých některými leteckými společnostmi nemusí být spotřebiteli zřejmé, které poplatky mu mají být vráceny v případě, že letenka není využita, a které poplatky „propadají“
- Měla by být vždy uvedena celková cena letenky a ta dále rozdělena na 1. „základní cenu“, kterou si účtuje letecký dopravce, 2. poplatky, které je dopravce povinen odvádět letišti a 3. daně a poplatky, které je povinen odvádět státu.
- Platby, které musí zákazník hradit vždy a je možné je zahrnout do „základní ceny“, by neměly být účtovány zvlášť a vydávány za „poplatky“ (např. různé „servisní poplatky“)
Závěrečná zpráva také obsahuje řadu doporučení, jakým způsobem by měla být změněna, resp. zjednodušena evropská legislativa v oblasti letecké dopravy.
Česká obchodní inspekce využije poznatků získaných účastí na tomto projektu mj. k tomu, aby mohla od 1. 10. 2010 efektivně dozorovat dodržování čl. 23 nařízení ES č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (novela zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, provedená zákonem č. 301/2009 Sb.)
